Kapely: Iwrestledabearonce, Ignite, Bring Me The Horizon, Slayer, Architects
10.8.2014 18:07
Velká bitva v roce 1866 na Chlumu se nemusela konat, kdyby se vojska nevyhnula pevnosti v Josefově. Velkému opevnění na východní části Čech. Tato pevnost byla velmi dlouho opomíjena, až do té doby, než se zde začal konat jeden z festivalů, teď už celosvětově známý a uznávaný festival, Brutal Assault. Tento rok byl již 19. ročníkem a konal se od 6. - 9. 8.2014. Tento report bude věnován dnu 7. 8. 2014.
Cestou do festival parku na mě padl dojem, že se nacházím ve středověké vesnici, kde se možná opět schyluje k nějaké bitvě. Všudy přítomné černé oblečení a všehochuť stanů, vlajek a různých ornamentů, vypadala opravdu božsky. Při vstupu do parku samotného se zjevily dvě obrovské stage umístěné vedle sebe, nad nimi obrovská orlice s číslem 19, která ještě více vyznačila důležitost tohoto místa. Jak vidím uspořádání festival parku a jednotlivých míst v něm? Naprostá bomba! Naprosto uchvácený jsem byl z průchozích chodeb přímo uvnitř pevnosti, kde byla spousta míst k sezení a výčepní bary. Krásný vzduch, chladno a oddych, co víc si přát v tomto parném dni. Spousta míst k odpočinku, velký výběr jídla, mnoho WC a všudy přítomná šířící pohoda od všech návštěvníku dávala do již tak pozitivního dne další stupínek navíc.
Teď už ke kapelám… Jako první jsem viděl kapelu Iwrestledabearonce, kdo viděl nějaké videoklipy, tak mi určitě dá za pravdu, že tato kapela má určité odchylky od stylu, kterým se prezentují. Ale tak proč ne, přeci každá kapela se snaží být něčím originální. Musím říct, že zpěvačka z kapely zpívala takovým způsobem, za který by se nemusel stydět kdoví jaký zpěvák v podobném žánru. Navíc basák a kytaristi kapely? Naprosto skvělé, možná jen bacha až za nimi budete stát, myslím si, že zde hrozí ztráta oka. Za takové chvaty by se nemusela stydět kdoví jaká mažoretka! Kdo měl na celém dni nejlepší ozvučení? Jednoznačně kapela Ignite. Melodický hardcore z USA nezklamal. Hlas zpěváka s jeho výškami zněl jako z CD, tady se snad nemohla najít chyba. Kapela byla evidentně velmi mile překvapena za znalost jejich písní a pozitivního ohlasu od lidí pod pódiem. Zkráceně řečeno, skvělý oddych s pivem v tomto prosluněném dni.
Čas ubíhá, slunce zapadá, nervozita stoupá, metalcoristi se pomalu šikují. Plátno s logem nad jednou ze stagí značí jediné: Bring Me The Horizon. Přesně takové, jaké bylo na coveru posledního alba (Recenze ZDE). Jeden z hlavních headeru přichází na řadu právě teď. Nenechme se zmást, ještě 20 minut před začátkem show pódium pod stagí není ani z poloviny zaplněno. 20:40 se obloha začíná stmívat, v té chvíli slyšíme melodii k nástupu a je to tu! Oliver Sykes bez jakéhokoliv pozdravu stoupne na podium, ruce dá dlaněmi vedle sebe a pomalu rozpíná (foto níže).
První pořádný mosh pit je na světě. Co se dělo potom? Hrůza, strach, řev, skákání, padání. No prostě proto jsme tu! Že bude první píseň Shadow Moses jsem opravdu nečekal a taky jsem podle toho tak vypadal. Prosím vyměňte mi plíce, ať to rozdýchám, už teď plno modřin na žebrech a kopanců na holeních, no co už, srát na to jdeme dál! Nebudu nic nalhávat, takové pozitivní zloby od všech zúčastněných jsem dlouho nezažil. Spadneš v pogu? Zastavíme, vstaneš a jedeš dál. Super spolupráce od pařících lidí všude kolem. Jen mně bylo líto přihlížejících slečen na krajích poga. Vyjevené výrazy ve tváři a koukání na rozjančený dav je ani na chvilku nenechalo klidné. Oliver Sykes: "My voice is fucked". I přes tento menší hendikep to zvládl dobře. Velké výšky nechával spíše zpívat lidi pod sebou, ale to určitě nikomu nevadilo, každý si přece jenom rád zařve na celé kolo. Časový úsek show uběhl rychle, jak voda a musím říct, že jsem byl naprosto uchvácený vším, co jsem za tu dobu zažil. Vidět BMTH poprvé v takovém prostředí bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat.
Největší kapela z letošního ročníku? Jednoznačně Slayer. Přiznám se, že tuto kapelu znám spíše podle jména a doslechu žijící legendy hudby. Podle toho to také vypadalo na celém dni festivalu, snad třetina lidí na festivalu měla na sobě něco s logem Slayer. Podle toho to takové vypadalo před jejich show. Svoje místo jsem zaujal na přírodní tribuně nad festival parkem a pozoroval a pozoroval. Musím říct, že obě stage dohromady by snad kapele ani nestačily. Strašný kotel lidí, kteří byli všude! Neuvěřitelný pohled, jak je kapela uctívaná a jakou má podporu od všech svých fanoušků. Vzhledem k tomu, že kapelu moc neposlouchám, tak z hudební stránky nemůžu posoudit, ale v daný moment jsem byl zcela uchvácen. Den se chýlí ke konci, mnoho lidí už z festivalu odešlo, ale další z velkých kapel nás teprve čeká. Britská metalcorová kapela Architects. Při nástupu na pódium bylo na kapelu radost se koukat, protože z nich přímo vyzařovala natěšenost, jak nedočkavý dav pořádně rozpumpuje. Zpěvák Sam Cartel slušně představí kapelu a jdeme na to! A hned z věcí se jménem Gravedigger, musím říct, že můj původní záměr byl jít do mosh pitu a do poga, ale na tohle jsem si netroufl – masakr! Kapela pokračuje v pozitivní komunikaci s lidmi a nechává někdy i zazpívat vokály písní. Stále a stále si získávají podporu od fanoušků pod nimi, kteří by snad za ně dokázali strčit i ruku do ohně. Až takovým přátelským prostředím třímala atmosféra na této show. To nejlepší a také to co mě nejvíce dostalo, byla poslední věc s názvem These Colours Don't Run. Fáze, kde dvě půlky lidí se proti sobě rozeběhnou (wall of death) a lidé na pod podíem zařvali “ you fucking pigs! “, neměla chybu! Celá show byla naprosto dokonalá, zvuk byl opravdu precizní, výšky screamu byly naprosto suprově zazpívané a celkový dojem skvělý!
Můj první a zároveň poslední den na Brutal Assaultu pomalu končí. Znáte ten pocit, když se na něco moc těšíte a nakonec to stojí za nic? Pro mě to bylo přesně opak, opravdu jsem se bál, co mě na tomto festivalu čeká, zda se nebudu cítit jak blbec mezi všemi těmi lidmi, kteří chodí jen v černých hadrech a jedou si to svoje. Blbost, kravina! Mnoho hudebních fanoušků z různých koutů světa, ale přesto jako jedna rodina! Kdo tohle nezažije, nepochopí. Skvělé prostředí, organizace, kvalita zvuku, účastníci festivalu to vše bylo perfektní. Pro ty, kteří stále nenalezli odvahu na tento festival zavítat, mám jednu radu. Nikdy se neboj něco udělat, abys potom nemusel litovat!
Plusy: Bezkonkurenční organizace festivalu, kvalita zvuku hudby, netypické prostředí, energie vystupujících + kontakt s publikem
Mínusy: jen těžko nějaký hledám, možná by pod pódiem bodla trocha vody na osvěžení
-JV-
